Český premiér Fiala před svým odletem na pohřeb britské královny Alžběty II., natočil mimořádný osmiminutový televizní projev, v němž se pokusil mírnit obavy občanů z nadcházející zimy. Kromě toho opět vyzval veřejnost k úsporám v oblasti energie. Zkrátka, nic nového pod sluncem.

Udělat mimořádný projev ve všech hlavních českých televizích čtyři dny před volbami do třetiny Senátu a komunálními volbami, je jen jeden z dalších důkazů vládní arogance. Kromě toho vývoj volebních preferencí politických stran a také vývoj názorů lidí a počínající obří projevy nespokojenosti v ulicích, nutí vládu, která je jinak zvyklá pracovat jen kabinetně, aby něco udělala. A to něco je zneužití masových sdělovacích prostředků, v tomto případě televize.

Vzpomínám si, jak jsem byl čtyři dny před sněmovními volbami do poslanecké sněmovny v roce 2006 obviněn z pedofilie (která se nikdy neprokázala a ani se nevedlo vyšetřování v tomto směru), z „odklánění“ ulitých peněz na zahraniční konta kdesi v Latinské Americe a dále z údajného pronikání organizovaného zločinu do politiky. Přičemž tím hlavním organizátorem tohoto spiknutí, jakýmsi capo di tutti capi, měl být podle představitelů ODS provozovatel Matějské pouti. Dnes se to zdá směšné. Závažnost tohoto policejního pamfletu byla v tom, že vyšel z tzv. elitního policejního útvaru. Tehdy mně na tento žvást Kubiceho policejního útvaru, nenechala Česká, tedy veřejnoprávní televize reagovat podobným projevem....

Je to jen příklad dvojího metru, protože premiér Fiala neřekl nic objevného. Vlastně vše, co řekl, bylo řečeno už minulý týden ve sněmovně, v televizních zpravodajstvích, v dalších mediích, prakticky všude.

To, že lidé budou muset s ohledem na dramaticky se zvyšující ceny plynu a elektrické energie šetřit, je každému jasné. Mluvit o tom v premiérském projevu je to samé, jako by bylo objevování prachu na cestě.

Premiér samozřejmě zneužil možnosti v mimořádné situaci, která ovšem není nouzovým stavem, k projevu, který má primárně za cíl ovlivnit volby. Jde mu především o to, mobilizovat masu voličů koaličních stran, jejichž interes o účast ve volbách a ochota volit vládní strany se razantně snížily.

Podle tohoto průzkumu se volební preference stran pravicové vládní koalice vyvíjejí přímo katastrofálně. ODS už nedrží pomyslnou druhou příčku, byť velmi těsně se 14,2%, ale zaostává za nyní druhou, opoziční SPD o 0,1%.

Na čtvrtém místě ve volebních preferencích jsou Piráti, kteří by ve volbách, pokud by se konaly nyní, získali necelou deseti hlasů voličů (9,4%). To sice není žádná hitparáda, ale je to mnohem lepší výsledek nežli volební preference všech tří dalších pravicových koaličních stran. Kdyby TOP 09, STAN a KDU–ČSL kandidovaly samostatně, získaly by s velkými těžkostmi každá 5%. Volební preference kolem 5%, které mají, nejsou totiž vůbec nic jistého. Spíše by ve volbách vedly, pokud by tyto strany opravdu kandidovaly jednotlivě, k jejich propadu pod hranici 5%. To by znamenalo jejich odchod z poslanecké sněmovny.

Vedoucí stranou v pelotonu politických stran je dlouhodobě hnutí ANO s 30% volebních preferencí. A společně by, pokud by se volby konaly nyní, obě opoziční parlamentní strany sahaly po ústavní většině mandátů ve sněmovně.

Výše volebních preferencí hnutí ANO ukazuje, že jsou favoritem zejména doplňovacích senátních voleb. 30 % volebních preferencí jim může zajišťovat postup do druhého kola v nejméně 16 až 18 volebních obvodech. Překvapením by pro mě bylo, kdyby to bylo méně. A to samozřejmě dává předpoklad k tomu, aby se počet mandátů hnutí ANO s SPD v Senátu mohl zvýšit o nějakých 10 – 15 míst. Vycházím z empirické zkušenosti z doby, kdy podobnou výši volebních preferencí měla ČSSD. Naopak na straně pravice přestává být ODS tím silným gravitačním polem hlasů voličů z měšťanských vrstev. Vezmeme–li v úvahu, že v Praze a v Brně a zřejmě i některých dalších velkých českých a moravských městech je podpora ODS vysoce nad tento průměr (14,2%), pak tedy je logicky ve zbývajících oblastech státu dramaticky nižší. A totéž se také týká zejména TOP 09.

Zkrátka, nepřekvapil by mě ještě lepší volební výsledek opozičních stran při volbách do Senátu, pokud budou schopny koordinovat před druhým kolem voleb svůj postup. Možný je i takový výsledek, jaký dosáhla ČSSD ve volbách do Senátu v roce 2008 (23 mandátů ze 27).

Ostatně další očekávaná obří demonstrace na Václavském náměstí před druhým kolem voleb (28. 9.) povzbudí sebevědomí voličů, odhodlaných volit protivládně tak, aby přišli k volbám a aby v nich volili představitele jedné z opozičních stran. Takový políček ve volbách si vládní strany velmi zaslouží. A to bude počátek konce téhle protilidové vlády.